Jak rozhodně NEMÁ vypadat jarní šatník

Taky nevíte, co si vybrat na sebe? Foto: Taky nevíte, co si vybrat na sebe?Foto: giphy.com

Je jaro a všude se hovoří a píše o tom, jak má vypadat jarní šatník, případně co v něm nesmí chybět. Kdo má vlohy k tomu, být takzvaně in, jistě už si pořídil celou novou jarní kolekci a nyní přemýšlí, jak jednotlivé kousky sladit, aby byl výsledný dojem perfektní.

Tyto zodpovědné osoby upřímně a ze srdce chválím, bohužel jsem nucena konstatovat, že mezi ně nepatřím. Můj jarní šatník působí chaoticky a destruktivně.

Přesně to jsem si řekla, když jsem pootevřela nevelkou skříň s úmyslem zauvažovat nad jejím katastrofálním obsahem a dobrat se k nějakému přijatelnému závěru – a ze skříně vyběhl pes. Zřejmě se tam v nestřeženém okamžiku vkradl, roztrhal zimní podkolenky, okousal kabelku a po dobře vykonané práci upadl do sladkého spánku. Takhle by neměl vypadat šatník dámy v letech, řekla jsem si přísně s pohledem na prchajícího, ale velmi šťastného ohaře. Načež jsem se dala do zkoumání stísňujícího obsahu šatní skříně.

Článek

Sexy prádlo Foto:

Krajka, svádivé barvy a sexy detaily: Prádlo, které ho zkrátka nenechá chladným

Ukážeme vám dráždivé kousky, které by ve vašem šatníku neměly chybět.

 

Prověrka spodního prádla

Nejprve jsem se smutně rozloučila s rozkousanými podkolenkami (zdaleka ne prvními, bylo mi jich líto, za sychravých dnů krásně hřály) a odhadla škody na kabelce (lze ji nosit jen za podmínek, že se pečlivě zakryjí ucha a trochu i předek). Abych byla upřímná, nosit ji nelze. Prohlédla jsem tudíž zbývající dvě kabelky, ukázalo se, že jsou rovněž rozkousané, aniž jsem si toho všimla. Šatník postrádající kabelku je tak trochu nedokonalý, řekla jsem si a pokračovala ve skličující revizi.

Zaznamenala jsem dvě třetiny jarních ponožek děravých na místech, která se jen tak neschovají. Kdybych bývala v dětství pochopila babiččin výklad na téma, jak zalátat ponožku, nedělala bych v dospělosti nic jiného, ale já jsem princip látání naštěstí nepochopila. Pokračovala jsem prověrkou spodního prádla, vhodného snad leda pro žákyni šesté třídy základní školy. Vytřídila jsem kalhotky s rozesmátými muchomůrkami a jasně červenými jahůdkami, posléze jsem přidala i ty s medvídkem. Nejenže mě tento typ prádla neomladí, spíše naopak – vypadá to komicky!

Článek

Perfektně zpracované, v nádherných barevných kombinacích a s neotřelými detaily. Takové jsou darabagsky! Foto:

Představujeme mladé tvůrce: Kabelky, se kterými zazáříte

Pokud máte ráda zajímavé kabelky, musíte se v kamenných prodejnách cítit docela smutně. Kabelky, které se běžně prodávají, jsou totiž možná elegantní, ale tak nějak nudné....

 

Ach, ta sentimentalita

Propadnout nostalgii je nebezpečné i v oblasti odívání. Upřímně radím, vyklízejte si šatní skříň s každým jarem a oděvy, které už z nějakého důvodu nenosíte, odneste na nejbližší charitativní sbírku. Jinak dopadnete špatně: skříň bude praskat ve švech a manžel skuhrat: „To je pořád řečí, že nemáš co na sebe, a přitom se ti do skříně nevejde už ani šátek!“

Přesně to je můj případ: v šatníku prakticky neobjevíte nic, co by se dalo nosit, aniž by se okolí válelo smíchy, ale hadrů je tam tolik, že skříň málem ani nedovřete. Důvod je nasnadě: najdete kožíšek, který mi máma koupila, když mi bylo šestnáct (byla jsem zamilovaná a doufala jsem, že si mě On díky kožíšku všimne, nevšiml, začal chodit s Tesařovou, i když měla jen chatrný utíkáček). Kožíšek je ohromný a zabírá spoustu místa, ale zbavit se ho nedokáži. Stejně jako zde schraňuji několik dceřiných šatů z tanečních i další oděvy po dětech, které vyvolávají krásné vzpomínky. Mám tu i své šaty z tanečních, ty však zas tak krásné vzpomínky nevyvolávají.

 

Utíkám…

Po prohlídce takové skříně nutně dojdete k závěru, že i když je zjevně přeplněná, kromě starých džínů, dvou svetrů a chatrného kabátku tu není nic, v čem by se dalo odejít ven, snad jen s výjimkou situace, kdy by majitelka šatníku dostala roli v operetě, kabaretu či komické scénce. Ne, takhle jarní šatník vypadat rozhodně nemá, a to už vůbec nehovořím o tom, že vzadu v igelitové tašce nábožně schovávám synův první oblek a dole u nepoužitelných kabelek lze najít dceřiny šatičky z předškolních let. Vlastně to ani není šatní skříň, spíše se jedná o podivné muzeum, jehož vlastník nemá tak docela v pořádku duševní život.

Nejvyšší čas zvednout se, uhánět do obchodu s oděvy a vybrat si něco krásného, tak krásného, až jaru vypadnou oči… Jenomže až se spatřím v převlékací kabince v zrcadle, dopadne to jako vždycky, úplně to vidím: vykřiknu, oděv mi padá z rukou, prchám z provozovny…

Eva Michorová